BLOG – Řeším teď jednu myšlenku, která se mě stále drží. Když se podívám kolem sebe, připadá mi, že je kolem nás mnoho lidí, jejichž chování zásadně narušuje vztahy, a není snadné s nimi fungovat. A právě kvůli tomu píšu svůj vztahový příběh o vztazích s komplikovanými jedinci. Jak jinak popsat svět plný manipulací, klamů a protikladů, než autentičtěji a z očí člověka, který to zažil? Tenhle paradox mě stále pronásleduje, a přitom je v tom i kus pravdy, kterou jsem si sama prošla.
Původním záměrem bylo můj seriál o vztazích s manipulátory rychle dokončit a napojit ho na podcast, který už mám, protože tam vnímám větší prostor pro pomoc lidem. V podcastu mohu detailně vysvětlit manipulativní taktiky a naučit posluchače, jak jim nevěřit a chránit se. Pozitivní odezvy, které se mi od posluchačů vrací, dokazují, že má tato forma smysl. Ale když jsem začala psát svůj příběh, uvědomila jsem si, jak neuvěřitelně často se člověk setkává s lidmi, jejichž jednání je škodlivé a neupřímné. A začala jsem se ptát na otázky, které stále znova a znova pokládají lidé, kteří třeba ještě netuší, jak to funguje.
Proč jich je tolik? A proč právě já?
Odpovědi částečně nacházím v knize „Ženy, které milují příliš“, stejně jako v odborných textech o psychopatii a narcismu. S kamarádem jsme se celý minulý rok věnovali rozborům těchto vzorců. Zkušenost je taková, že od období před pandemií jsem postupně poznávala prvního partnera, o jehož chování jsem nejprve nic nevěděla, ale později mi bylo jasné, že šlo o formu zneužívání a toxického vztahu. Poprvé jsem se setkala s projevy narcismu. Pak se objevil další, jehož povaha měla znaky psychopatie, ačkoliv jsem zpočátku v něm viděla něco jiného. O mých zkušenostech postupně píšu v rámci sekce v blogu.
Přestože to byly často temné a bolestné zkušenosti, věřím, že je potřeba v příběhu zachytit i ty světlé chvíle. Ne všechno bylo černobílé, a často se střídaly okamžiky radosti se zklamáním. Právě tato dynamika energie dokazuje probíhající rysy zneužívacího cyklu, který je tak typický pro kodependentní nebo toxické vztahy – označení nechám na vás. Ty dobré okamžiky v příběhu ukazují také na celistvost prožitků, které prostupují životem. Zároveň stále pokračuji ve studiu odborné literatury i podcastů, které mi pomáhají lépe porozumět této problematice.
Myslím, že svými zkušenostmi jsem už mnohým lidem mohla pomoci – a to nejen veřejně, ale i anonymně ve skupinách na sociálních sítích. Přesto vím, že mě asi bude vždycky provázet pověst člověka, který navazuje vztahy s často narušenými, velmi komplikovanými osobnostmi. Tito lidé pak ve finále překroutí, co se jen dá a pokud mohou, udělají z vás útočníka, zatímco se sami postaví do role oběti. Největší výzvou je, že na začátku těchto vztahů není nic, co by napovědělo, jak složité a bolestné tyto příběhy budou. V těžších chvílí jsem se alespoň díky moderním technologiím, například umělé inteligenci, která pracuje s daty z kognitivně-behaviorální terapie, dokázala v tom komplexním světě ještě orientovat. Je totiž lehké hodit pocit viny na sebe, přestože po všem tom studiu najednou víte, že tam nepatří, že už jste se trestali dost.
Jsem zneužívaný – jáma, do které jste spadli
Mnozí lidé nevědí, co znamená být v takovém vztahu zneužívaný, protože si nechtějí nést v sobě ten cejch oběti. Jenže ono být obětí takového manipulátora nebo psychopata není vlastně žádný cejch. Je to pouze pojmenování situace, abyste měli šanci se z toho dostat a začít žít v realitě. Je to past, o které se musíte vlastně sami dozvědět, že jste v ní uvízli – naučit se rozpoznat projevy manipulace a zneužívání, které běžně mnozí přehlížejí nebo nevnímají jako problém. Příběhy, které slyším ve svépomocných skupinách, často popisují dlouhé období snášení nepochopitelného či ponižujícího chování, kde u konečné otázky často zazní: „Jsem snad já ten problém?“ Tato zkušenost ukazuje, kolik lidí trpí, i když to sami nedovedou pojmenovat.
To ukazuje důležitý poznatek – lidé si vůbec nepřipouští, že by mohli být zneužívaní. Ani já si to nechtěla připustit. Role oběti tady hraje dvě role. Ta první je o pojmenování situace, následně se pak máte právo cítit jako oběť. Ta druhá role oběti pak spočívá v tom, že se z té oběti vymaníte a postupně se stáváte člověkem svobodným a tvůrčím, který už se ideálně zneužívat nenechá. Takový člověk u mě rozhodně není žádný chudák, naopak připustit si tuto situaci chce velkou dávku odvahy. Pak už nezbývá než se vydat na cestu sebeobjevování, kde možná vypátráte ty pravé důvody, proč se vám to stalo – například je časté, že vaši rodiče byli také narcističtí. A nepopírám, že některé důvody se změnit dají, ale některé prostě ne, anebo ne tak snadno.
Aby nedošlo k nepochopení – to, že si psychopat vybere jako partnera (a zároveň oběť, kterou potřebuje) empatickou a naslouchající bytost, neznamená, že je to její vina. Typy obětí mohou totiž být různé. Někteří si naopak vybírají jako oběti sebevědomé jedince, kteří hýří energií. Ovšem jejich cílem je postupně rozložit jejich osobnost. V žádném případě se tedy nedá svalovat vina na oběť, protože takový psychopat se díky chybějícímu svědomí před ničím nezastaví. Není vaší chybou, že jste empatičtí – je chybou psychopata, že vnímá empatii jako nástroj, skrze který vás začne kontrolovat.
Vztahy s manipulativními a toxickými partnery nejsou vzácností. Často se jedná o jedince, kteří využívají celé spektrum psychických taktik – od dezinformací a lží v rámci gaslightingu přes citové vydírání až po izolaci partnera od jeho okolí. Mimochodem taková izolace nemusí být zrovna fyzická, ale stačí i psychologická, kdy se vlastně jedná o izolaci informací, které jsou vám podávány. Psychopaté využívají empatii svých obětí a zmatky, které v nich vytvářejí, aby je měli pod kontrolou. Narcisté zase potřebují neustálý obdiv a často potlačují potřeby těch okolo, přičemž působí na první pohled velmi okouzlujícím dojmem.
Je důležité si uvědomit, že když se člověk ocitne v takovém vztahu, neznamená to slabost ani šílenství. Často jde o důsledek nevědomosti, nedostatku informací a zkušeností, jak tyto projevy poznat a nastavit zdravé hranice. Mnoho lidí, pro které platí příběh „těch, kteří milují příliš“, se učí zase především pečovat o svůj vztah k sobě samým.
Schopnost odlišit skutečnou lásku od manipulace vyžaduje čas, vnitřní sílu a ochotu čelit vlastním zkušenostem bez pocitu studu. Technologie, podcasty a odborné zdroje dnes hrají zásadní roli, protože zpřístupňují informace a vytvářejí komunitu lidí, kteří se mohou vzájemně podporovat na cestě k uzdravení. Sdílení těchto příběhů přispívá k tomu, že čím dál víc lidí chápe, že láska nemá bolet a že zdravé vztahy jsou možnou realitou.
Tato cesta není o nálepce „orientace na toxické vztahy“, ale o pochopení, jak existenci těchto dynamik rozpoznat a hlavně jak se jim vyhnout. Když znáte svou minulost a porozumíte jí, otevíráte si cestu k životu v respektu a vzájemné úcty, kde vztahy mohou skutečně růst a naplňovat. Taková zkušenost posiluje a dává odvahu jít dál s jasnější myslí i srdcem.
Zdroje:
- MacKenzie, Jackson. Psychopat ve vaší posteli: Manipulace a psychický teror ve vztahu. Nakladatelství Portál, 2021.
- Norwood, Robin. Ženy, které milují příliš: Těm, které věří a doufají, že se jejich partner změní. Nakladatelství Portál, 2019.
Já sama jsem žila s psychopatem 2 roky. Vydával se za lékaře, za vojáka z povolání s vysokou hodností. Je to neskutečná a neuvěřitelná zkušenost, která poznamená na celý život. Ten člověk je narcista, mýtoman, může ublížit spoustě dalších lidí. Jak tomu zabránit? Ten člověk dokonce tvoří fotomontáže, falšuje doklady o vzdělání, tyto scénáře se opakuji co 2 roky a pokaždé s jinou ženou… teď naposledy to zvládnul se dvěmi najednou. Jsem plná negativních emocí, nechci to v sobě živit… chci jít dál,ale zároveň nechci,aby v tom ten člověk pokračoval a ubližoval jiným.. navíc se vždy nechává zaměstnat ve státních podnicích, aby měl přístup k informacím, které by mohl v budoucnu zneužit… je mi z toho hrozně