To, kým jsme, se utváří už v dětství. Co když se ale tyto hluboce zakořeněné vzorce chování promění v neviditelné vězení, kde je každá reakce nepřizpůsobivá a každá interakce už předem daná? Poruchy osobnosti nejsou jen přechodné stavy, které přicházejí a odcházejí, ale trvalé rysy, jež se stávají součástí naší identity už od dospívání. Člověk se pak ocitá v bludném kruhu, kde mu vlastní mysl brání žít naplno.
Poruchy osobnosti jsou definovány jako hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, které se projevují jako neflexibilní reakce na širokou škálu osobních a společenských situací. Tyto poruchy začínají v dětství nebo dospívání a pokračují do dospělosti, což vede k výraznému narušení osobního i sociálního života. Od běžných psychických poruch se liší tím, že se nejedná o epizodické stavy, ale o stálé rysy, které ovlivňují celou osobnost.
V dobře známé knize Jána Práško jsou poruchy osobnosti popsány dle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), kde se dělí do různých kategorií. Autoři knihy zdůrazňují, že ačkoliv se jedná o chronická a obtížně léčitelná onemocnění, správný terapeutický přístup může výrazně zlepšit kvalitu života a zmírnit symptomy. Kniha je z roku 2003, tedy pochází z doby, kdy byla MKN-10 hlavním diagnostickým standardem, takže ještě nereflektuje změny, které nastaly zavedením nového MKN-11.
Nyní se vrhneme na popisy jednotlivých popisů, které jsou typické pro poruchy osobnosti.
Paranoidní porucha osobnosti (F60.0)
Tato porucha je charakteristická neustálou a hlubokou nedůvěrou a podezřívavostí vůči druhým. Jedinci s touto poruchou jsou hypersenzitivní na kritiku a jakékoli náznaky odmítnutí si vykládají jako úmyslnou urážku. Neustále hledají skryté motivy a přesvědčení, že jim ostatní chtějí ublížit, vede k tomu, že se vyhýbají intimním vztahům a jsou emočně uzavření. Jejich tvrdohlavost a sklon k obviňování druhých komplikují jakýkoliv sociální kontakt. Často se pouštějí do právních sporů, aby se domohli svých domnělých práv, a jsou náchylní k patologické žárlivosti. V důsledku těchto rysů se stávají izolovaní a mohou mít potíže s udržením zaměstnání.
Schizoidní porucha osobnosti (F60.1)
Základním rysem je emoční chladnost a stažení se ze sociálních vztahů. Tito lidé nemají zájem o interakci s druhými, nemají blízké přátele ani touhu po intimních vztazích. Jsou emocionálně omezení a lhostejní k pochvale i kritice. Jejich životní náplní jsou často osamělé aktivity. Navzdory své izolaci se většinou necítí osamělí a své chování považují za přirozené. Nemají hluboké emoce ani zájmy a jejich vnitřní svět je velmi omezený, což je odlišuje od schizotypální poruchy, kde se objevují bizarní myšlenky.
Disociální (také antisociální) porucha osobnosti (F60.2)
Tato porucha je spojena s nezájmem o pocity druhých, porušováním sociálních norem a zákonů a nedostatkem pocitu viny. Tito lidé mají nízkou frustrační toleranci, jsou agresivní, impulzivní a neberou ohled na následky svého chování. Často se zaplétají do trestné činnosti a nejsou schopni si udržet stabilní zaměstnání nebo vztahy. Vyznačují se také nedostatkem empatie, manipulativností a chladným srdcem. Někdy se jim říká sociopati nebo psychopati. Jejich chování je často výsledkem selhání výchovy a sociálních vlivů v dětství.
Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)
Tato porucha se dělí na impulzivní typ (F60.30) a hraniční typ (F60.31). Pro oba typy je charakteristická výrazná emoční nestabilita, impulzivita a výkyvy nálad.
- Impulzivní typ: Projevuje se výbuchy hněvu, neschopností ovládat své emoce a agresí, zejména v situacích, které jsou vnímány jako kritika. Jednání je často zkratkovité a bez rozmyslu.
- Hraniční typ: Je komplexnější a závažnější. Je pro něj typická nestabilita mezilidských vztahů, nejistota identity, chronické pocity prázdnoty a strach z opuštění. Pacienti často sklouzávají k sebepoškozování nebo sebevražedným myšlenkám jako reakci na silnou emoční bolest. Jejich vnímání druhých se extrémně rychle mění, od idealizace k devalvaci.
Histrionská porucha osobnosti (F60.4)
Jedinci s touto poruchou jsou emocionálně přecitlivělí a neustále potřebují být středem pozornosti. Jejich emoce jsou povrchní a rychle se mění, což je pro okolí často manipulativní. Chovají se teatrálně, dramaticky a provokativně, přičemž používají svůj fyzický vzhled, aby přitáhli pozornost. Mají tendenci idealizovat vztahy a jsou snadno ovlivnitelní. Ačkoliv se zdají být velmi společenští, jejich vztahy jsou povrchní.
Vypjaté emoce histrionů. Takhle se pozná histrionské chování
Anankastická porucha osobnosti (F60.5)
Tato porucha, dříve označovaná jako obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti, je definována perfekcionismem, rigiditou a přehnanou svědomitostí. Tito lidé jsou posedlí detaily, pravidly a seznamy, což jim často brání v dokončení úkolů. Mají problém s delegováním, protože nikdo jiný není dostatečně schopný splnit úkol podle jejich standardů. Jsou tvrdohlaví, rigidní a emocionálně zdrženliví, což komplikuje jejich vztahy.
Anankastická porucha osobnosti – Démon pořádku jako opak životního chaosu
Vyhýbavá (anxiózní) porucha osobnosti (F60.6)
Tato porucha je charakterizována chronickou úzkostí, pocitem méněcennosti a strachem z odmítnutí. Tito lidé touží po sociálních vztazích, ale jejich silný strach z kritiky jim brání v tom, aby navázali hlubší kontakt. Vyhýbají se sociálním situacím, i když by si je přáli. Jsou extrémně citliví na názory druhých, což vede k sociální izolaci a pocitu osamělosti.
Závislá porucha osobnosti (F60.7)
Hlavním rysem je nadměrná potřeba být o někoho opatrován a strach z opuštění. Jedinci s touto poruchou se podřizují druhým, aby si zajistili jejich podporu. Nejsou schopni sami dělat rozhodnutí a přebírat zodpovědnost. Jejich život je řízen potřebou se zalíbit a vyhnout se osamělosti. Často zůstávají v nezdravých vztazích, protože se bojí, že by byli sami.
Jiné specifické poruchy osobnosti (F60.8)
- Narcistická porucha osobnosti: Projevuje se grandiózním pocitem vlastní důležitosti, arogancí a nedostatkem empatie. Tito lidé vyžadují neustálý obdiv a jsou přesvědčeni o své výjimečnosti. Často využívají druhé k dosažení svých cílů a jsou citliví na jakoukoliv kritiku, která ohrožuje jejich sebevědomí.
- Pasivně-agresivní porucha osobnosti: Vyznačuje se negativistickým postojem a pasivním odporem vůči požadavkům, které na ně kladou druzí. Nejsou schopni otevřeně vyjádřit svůj hněv, místo toho se chovají tvrdohlavě, otálejí a zapomínají na sliby.
- Cyklotymní, hypertymní a hypotymní poruchy osobnosti: Kniha zmiňuje také cyklotymní poruchu, která se projevuje chronickou nestabilitou nálad, střídáním depresivních a hypomanických fází. Hypertymní osobnost je trvale optimistická a energická, zatímco hypotymní osobnost je spíše pesimistická a pasivní.
Všechny uvedené poruchy se vzájemně prolínají a mohou se u jednoho jedince kombinovat. Diagnostika vyžaduje důkladné klinické vyšetření. Ačkoli jsou tyto poruchy hluboce zakořeněné, léčba, ať už psychoterapie nebo farmakoterapie, může pomoci zmírnit utrpení a zlepšit kvalitu života.
Zdroj:
- Praško, J., a kol. (2003). Poruchy osobnosti. Portál.
Novější vydání knihy z let 2009, 2012 a 2015 nepřinesly zásadní obsahové změny oproti původnímu vydání z roku 2003. Důvodem je, že kniha byla koncipována na základě klasifikace poruch osobnosti, jak je popsána v MKN-10, která byla v té době platná. Zásadní změna v pojetí poruch osobnosti nastala až s příchodem MKN-11 (přechod z kategorického na dimenzionální model).
