BLOG – O manipulátorech bylo napsáno mnoho. Když člověk prochází vztahem s člověkem, kterého všichni milují, málokdo zná jeho pravou tvář a způsob, jakým vás psychicky a emocionálně zneužívá, je neviditelný, máte pocit, že je to nejhorší, co vás mohlo potkat. Návraty a rozchody, kolotoče naděje na změnu… Ale to není nejhorší. Jsou tady lidé pokračující v násilném chování – ti, kteří aktivně přesouvají vinu z násilníka na oběť. Jedná se o cvičené opičky kolem manipulátora, nebo neinformované jedince s cílem snížit hodnotu vaší zkušenosti a prožitku.
Mám za sebou víc než jen jeden toxický vztah – byla jsem v kontaktu s několika lidmi s vážnými poruchami osobnosti. Narcisté, psychopaté, osoby s disociální poruchou – všechny spojuje jedno: absolutní nedostatek empatie, neschopnost cítit vinu a obrovská schopnost manipulovat. Tyhle vztahy nejsou jen „špatné zážitky“, jsou to hluboce bolestivé zkušenosti, které ve vás zanechají stopy. A právě proto jsem se rozhodla o některých z nich mluvit veřejně. Oběť toxického vztahu s manipulátorem toho musí zvládnout opravdu hodně. Soustavný souboj ve stylu „já jsem to neřekl a tohle se nestalo, tohle bylo jinak a pamatuješ si to špatně, takže ti asi paměť neslouží“, a podobně.
Je to další vrstva gaslightingu – tentokrát ze strany lidí, kteří by měli být oporou, nebo kteří požadovali právě „sdílení zkušenosti“. Místo aby naslouchali a snažili se pochopit, přidávají další vrstvu šikany, nenávisti a vlastních komplexů. Oběť se pak znovu cítí, že její zkušenost není validní, že přehání, že si něco vymýšlí. A přesně takhle funguje psychologické násilí – izolace, zmatek, zpochybnění vlastní reality.
Právě tohle vás časem vycvičí všechno si zapisovat a postupem času jste si jistí sami sebou, jako nikdy předtím.
Na svém podcastu se aktivně věnuji problematice skrytého psychického násilí ve vztazích – a nejedna žena mi už napsala, že jí mé psychologické rozbory pomohly pochopit, čím si prošla. Samozřejmě se nejedná pouze o ženy, oběťmi toxických vztahů s psychopaty a narcisty jsou také v některých případech muži. Přestože žen s antisociálními a narcistickými rysy bývá výrazně méně. Dříve jsem měla také facebookovou skupinu, kde jsem se snažila sdílet svoje zkušenosti a také jsme si tam pak všichni sdíleli osobní příběhy. Lidem sdílení opravdu pomáhalo stejně jako mě a nějakou dobu to bylo fajn. Tato skupina ale skončila. Zrušila jsem ji poté, co jsem musela neustále znova a znova na denní bázi čelit osobním útokům od hloupých lidí, kteří si nikdy problematiku nenastudovali a jejich cílem bylo hlavně za každou cenu mne nějak shodit.
To mne zpočátku sice neovlivňovalo, ale bylo to otravné. Sami zřejmě víte, že Facebook byl vyrobený jako nástroj nenávisti, takže čím více „hejtů“ a nenávistných komentářů, tím mají příspěvky větší dosahy. Setkala jsem se s tím už dříve, když jsem pracovala jako redaktorka v médiích, napříč různými magazíny, kde jsme hnusné nebo negativní komentáře ani nečetli. Člověk na to ani neměl v pracovním tempu čas.
Vztahy s psychopaty přitahují posluchače plné jedu
Jenže, ono věnovat se už tak dost složité a citlivé problematice, jakou jsou právě manipulativní taktiky a emocionální týrání, vyžaduje samo o sobě velkou dávku odvahy a síly. A obdivuji rozhodně každého, kdo se tomu zvládne dlouhodobě věnovat. Protože nejen, že samotný Facebook je místo plné toxických lidí, kteří tam právě přijdou projevit nespokojenost s vlastním životem, ale také útočištěm pro další psychopaty a narcisty, neboť jsem některé sama osobně ve skupinách pro oběti emočního násilí poznala. Jaký paradox. Takže jsem velmi rychle i já ve vlastní facebook skupině viděla, že skutečně nemá žádný smysl udržovat takovou skupinu a je to jak boj s větrnými mlýny, který je lepší hned opustit.
Rozhodla jsem se, že pomáhat se dá jinak. Například právě podcastem na youtube – a věnovala jsem se tomu právě tehdy, když jsem na to měla čas nebo náladu. Stejně pokud si s tím člověk nedá patřičnou práci a nezíská patřičný odstup, špatně se mu pak pracuje, zvlášť když už samotné zpracovávání materiálu zabere dost času. Ale nelituju toho, protože už jsem si četla řadu komentářů od lidí, kterým nějaká moje myšlenka otevřela oči.
Chceš sdílet zkušenost? Pokud bude „podle nás“, můžeš
Loni jsem se dostala do komunity, která byla založena na tom, že některé ženy upozorňovaly na svoje nebezpečné bývalé – nebezpečné osobnosti, často s narcistickými rysy charakteru. Přišla mi tahle myšlenka dobrá, protože už jsem tam v minulosti zahlédla fotku a komentář s upozorněním, že jeden mladý pán na prvních schůzkách napadá mladé ženy nožem. A to se mi zdálo jako hodně stěžejní informace, protože to může opravdu dalším ženám pomoct, aby na takovou schůzku raději nechodily. Pak tam byla spousta dalších postů, z nichž některé byly jen výsměchem nad nějakou trapnou zprávou od dotyčného muže. Ty už tolik relevantní nebyly.
Mně osobně se líbily hlavně upozornění na různé podvodníky, kteří lákali peníze s tím, že jsou v armádě, na což bohužel stále hodně žen skočí. Nebo tam byly příspěvky jako upozornění na ženatého muže, který se naprosto veřejně chlubí fotografií, ventiluje svoje názory na ženy a doma přitom na něj čeká partnerka s dítětem. Všechny tyhle posty s výjimkou některých mi připadaly zajímavé, ale pořád jsem měla strach něco sdílet. Ten známý plíživý strach, takový tlak na hrudi, když jsem si třeba vzpomněla na prvního narcistu s bludy, s kterým jsem měla co dočinění a který pak odstartoval sérii dalších podobných zkušeností.
Konkrétní zkušenost ohledně něj zde psát nebudu, ale kruh závislostního vztahu se pořádně roztočil a skončilo to tak, že mi vyhrožoval pistolí. Nemohla jsem tušit, jestli to byla opravdová pistole nebo jenom její maketa. Pak jsem měla i další vztahy, o kterých se postupně snažím psát a dostávat tyhle bolestivé zážitky ze sebe. Není vůbec lehké všechny traumatizující zážitky popsat, zvláště když mi způsobily obrovské emocionální a psychické poškození. Když jste obětí gaslightingu, nevíte co je reálné a co není, za všechno si můžete sami, často nemůžete úzkostí ani dýchat a stále přitom jste závislí na svém tyranovi.
Nedává to přísný logický význam, nechápem to = takže to není
Trvalo mi dlouhé měsíce, aby silná závislost na mých tyranech polevila. Nejhorší byli první dva. Když jsem pak přišla do kontaktu ještě s některými dalšími, už to nebylo “tak hrozné”, ale přesto jsem měla pocit, jako kdyby si mne ty další osobnosti už vyloženě vyhledaly kvůli tomu, že jim připadám předžvýkaná. Je to hrozné, ale na psychickou a emocionální manipulaci a zneužívání si můžete zvyknout – ba co víc, taková závislost je až dvacetkrát silnější než na heroinu. Takže ano, jste závislí na tom, že vás někdo zneužívá a je mimořádně těžké se z toho vymanit díky souběhu kognitivní disonance. Jinými slovy váš mozek se naučí, že takto je to správně.
Přesto se mi podařilo osvobodit se. Poznávala jsem pak ještě další osobnosti, některé z nich mi velice ublížily, ale i přesto jsem se dokázala vymanit z brutálního kruhu závislosti a neuvěřitelné psychické bolesti, kterou tyto osobnosti způsobují. Právě i díky tomu vím, jak těžké může být pro člověka v nouzi, který si prochází peklem manipulativního kruhu, když nejenom, že jeho pocity a reakce jsou zpochybňovány samotným násilníkem, ale když jsou jeho pocity a to, co prožil, zpochybňovány okolím. Často lidmi, kteří nevědí která bije, kteří si nevyhledali ani jen základní poučku na wikipedii. V takových situacích se oběť stává velice bezradná až agresivní – všechno, co zažila, z čeho jsem se dostala bez cizí pomoci a díky studiu poruch osobnosti, to všechno bude zpochybňovat nějaký blbec na internetu? Jako vážně?
Zde je moje zkušenost, co se vlastně stane, pokud se svěříte někomu se svým příběhem, anebo pokud chcete jen upozornit na dotyčného člověka, který je většinou objektivně škodlivý pro všechny ženy: Jakmile jsem sdílela konkrétní osobní zkušenost a chtěla jsem upozornit i na další manipulativní osobnosti – ty opravdu nebezpečné, které se pohybují mezi námi – místo poděkování přišly tupé urážky, výsměch a útoky. A to často od lidí, kteří dané problematice vůbec nerozumí a nikdy o ní nic nestudovali.
A proč jsi s ním byla?
Proč jsi s ním něco měla? Když to máš nastudovaný, hm?
To je tvoje zvrácená pohádka…
Dovolila jsi to zbytečně dlouho, to je podezřelý!
Psychopat totiž bývá nejvíc sympatický člověk v místnosti. A právě to je jeho největší zbraň. Je ale otázkou, jestli je skutečně nejvíc nebezpečný samotný psychopat nebo narcistický jedinec, anebo právě neznalé ovečky, které tématu vůbec nerozumí a přinášejí bývalým obětem takových vztahů jediné: Opovržení, nenávist, výsměch, osobní útoky. Trapné otázky na téma: A proč jsi s ním byla?, na které by dotyčným stačilo zadání jednoho dotazu do Google nebo dnes do Chat GPT. Podobné otázky jsou nejen neužitečné, ale také velmi hloupé. Je to asi na stejné úrovni jako napsat anorektičce: A proč se prostě nejdeš nažrat? Mívám obvykle z podobných komentářů pocit, že je omezuje už jenom moje myšlenka a že berou jako osobní útok to, že dýchám.
Ačkoliv chápu, že ne všichni mohou mít základní psychologické vzdělání, vyžaduji po lidech kolem sebe, aby byli schopní alespoň základního hledání a použití internetu. Otázka, proč lidé zůstávají anebo proč vůbec byli v toxickém vztahu, je psychologicky nesmírně komplikovaná a pochopit dané téma vyžaduje studium nejedné knihy nebo odborného videa. Skvělá videa na dané téma má například klinická psycholožka, doktorka Ramani anebo světově známý narcistický profesor Sam Vaknin, ale to je opravdu jen špička ledovce. Problém je spíš v tom, že doopravdy se nejedná ani o neschopnost pochopení této komplikované problematiky. Lidé, kteří něčemu nerozumí anebo vycítí sebemenší možnost, jak by si mohli připadat lepší, využívají možnost druhé šikanovat. To je ovšem trochu paradoxní v případě, že bývalá oběť sdílí svou osobní zkušenost s psychopatem právě uvnitř uzavřené komunity, která vybízí ženy ke sdílení svých osobních příběhů, aby pomohly ostatním ženám se tomu vyhnout!
Temní empati horší gaslajteři než psychopati
Řešit psychický stav člověka, který se otevřeně dělí o svou zkušenost, je nejen neetické, ale hlavně velice nebezpečné. Takové zlehčování, zpochybňování nebo zesměšňování traumat obětí není „názor“. Je to pokračování násilí jinými prostředky. Je to další vrstva gaslightingu – tentokrát ze strany lidí, kteří by měli být oporou, nebo kteří požadovali právě „sdílení zkušenosti“. Místo aby naslouchali a snažili se pochopit, přidávají další vrstvu šikany, nenávisti a vlastních komplexů. Oběť se pak znovu cítí, že její zkušenost není validní, že přehání, že si něco vymýšlí. A přesně takhle funguje psychologické násilí – izolace, zmatek, zpochybnění vlastní reality. Neděje se to zdaleka jenom u případu vztahů s psychopaty. Stejného efektu jsem si všimla i v případě, když se řeší problematika znásilnění, které také mnoho lidí nerozumí a “léčí si” vlastní komplexy tím, že vinu přesouvají na oběť.
Co je vlastně násilí? Násilí je například to, když zpochybňujete zkušenost a prožitek druhého. Když ho osočujete z lhaní, když se ho připitomněle vyptáváte, proč s daným člověkem vůbec v tom vztahu byl, když přece “věděl”, že je toxický. Další neuvěřitelně blbá otázka mi přistála ve stylu, jak je to teda možné, že jsem skončila třeba napotřetí s psychopatem, když jsem už o tom všem měla přece hodně informací? Když dané téma studuju? Nad tím se opravdu lze jenom pousmát a je na tom krásně vidět, kolik vysvětlování k dané problematice je ještě potřeba, ačkoliv si nemyslím, že by to skutečně všichni pochopili. Ono tyhle dotazy obecně svědčí o jisté intelekční nevyspělosti a neschopnosti pochopit problém v širším kontextu a doprovázený více faktory než “voda se dá pít, jídlo se dá jíst”. Složité osobnosti mívají obvykle složitější vztahy, stejně jako znalost nějakého tématu skutečně nijak nesnižuje význam právě těch faktorů, proč takové vztahy vznikají nebo proč kodependentní cyklus trval dlouho.
Řekněme si upřímně: Pokud by to bylo tak jednoduché, mohl by být odborníkem na psychiku každý. Jenomže nemůže, protože na to nemá potřebné “buňky”. Stejně tak patrně dotyční jedinci s podobnými dotazy nemají “buňky” na to, aby dokázali plně pochopit a nastudovat problematiku emocionálního nebo psychického násilí, problematiku narcistních kodependentních vztahů. Komentáře ve stylu jako jsou tyto, …
… jen prohlubují pocity nepochopení a jsou projevem nenávisti, komplexů a zla, které si daná osoba odplivla směrem k člověku, který už něco podobného dobře zná. Právě od manipulátora. A co je násilí? Přesně tohle! Kdo mi asi tak řekne, jak se já sama cítím a co je pro mě nejlepší? Anonym na internetu? Prodavač v obchodě? Kdo rozhodne, jestli jsou moje pocity relevantní, jestli mi náhodou neselhává paměť. Nebo možná jinak: Měla bych si tu paměť předělat a opravit, abych se pak cítila méně zneužívaná? Nebo možná se mi nestalo vůbec nic. Vše si to jenom vymýšlím ve svojí hlavě, zatímco moje pocity jsou nerelevantní. Takové komentáře jsou odrazem duševního mrzáctví autora a jsou důkazem toho, že gaslihgting a psychické násilí ve vztazích jsou tématem, o kterém je potřeba mluvit nahlas.
Právě kvůli podobným reakcím jako jsou tyto komentáře, kterých se pod každou podobnou diskuzí nastřádá desítky, někdy sama vážně pochybuju, jestli si některé ženy skutečně uvědomují, do jakého ohrožení se svým přístupem staví samy sebe, protože bez varování o dotyčném člověku se to může stát i jim. Nejde o to, že by si zasloužily to, co se jim stane. Ale když už někdo mluví nahlas, varuje, sdílí – a místo podpory se dočká výsměchu – pak se sama ptám, co vlastně ještě má člověk udělat, aby jeho zkušenost byla uznána jako skutečná.
Víte, samotný manipulátor se vám neodkope hned jako tahle paní na komentáři. On bude naopak ten nejvíc sympatický člověk, kterého jste kdy poznali a přesvědčí vás o tom, že nikdo jiný vás nemůže milovat nebo vám rozumět. Pojďme se podívat na malý přehled:
💥 Základní manipulativní taktiky toxických partnerů (narcistů, psychopatů):
- Love bombing – nadměrná pozornost a lichotky na začátku, aby si tě co nejrychleji připoutali.
- Gaslighting – systematické překrucování reality, zpochybňování tvého vnímání a pocitů („to se nikdy nestalo“, „jsi moc citlivá“).
- Silent treatment – tichá domácnost jako trest, snaha tě donutit, aby ses omluvila i za něco, co jsi neudělala.
- Triangulace – záměrné zatahování třetích osob do konfliktu, často tě srovnávají s jinými („moje ex tohle nikdy nedělala“).
- Obětní karta – když už nemůžou dál manipulovat, stylizují se do role oběti („já jsem ten zraněný“, „všichni mě opouští“).
- Hoovering – po rozchodu tě zkouší vtáhnout zpět – milým tónem, prosbami, výčitkami nebo náhlým „prozřením“.
Výčet je jen základní, takže pro pochopení celé problematiky určitě nestačí. Zneužívání je totiž velice skryté, subtilní, nemusí být rozhodně ani nijak vidět. Jistě znáte případy týraných dětí, které roky a roky mlčely a tiše snášely tyranii. Až jednoho dne v nich agresivita narostla natolik, že zaútočily.
Stacey Lannert ve svých 18 letech zastřelila svého otce, který ji od dětství opakovaně sexuálně zneužíval a vyhrožoval jí. Obávala se, že by mohl začít zneužívat i její mladší sestru, a proto se rozhodla jednat. Byla odsouzena za vraždu, ale po 18 letech byla omilostněna a propuštěna na svobodu. Erik a Lyle Menendezovi zastřelili své rodiče, Joseho a Kitty Menendezovy. Obhajoba tvrdila, že bratři byli dlouhodobě vystaveni emocionálnímu a sexuálnímu zneužívání ze strany otce.
Emocionální a psychické týrání nemusí být vidět. Nemusíte o něm ani vědět. Neexistuje ani žádná “dokonalá” oběť, protože oběti mohou být hodně agresivní – přesto se jedná o oběti. Tahle společnost má problém. A ten problém není v obětech nebo bývalých obětech toxických vztahů. Ten problém je v tom, že veřejnost se chová hloupě a gaslajtuje samotné oběti, zatímco opečovává násilníky. Protože veřejnost neví, jak přesně vypadá psychické násilí – jeho podoba je často velmi nenápadná, charismatická… a ti, kdo ho páchají, si velmi pečlivě budují image „dobrých lidí“. A dávají si opravdu obrovský pozor na to, aby svým působením vyrobili ze svých obětí tu „agresivní hysterickou krávu“, hysterickou blouznivou psychopatku, která je původem všech problémů, která vlastně žádné násilí ani nezažila, protože přece v tom vztahu byla dobrovolně a snášela to „protože chtěla“ a vlastně si pořádně nic nepamatuje. Bravo, pak už zbývá jen zatleskat psychopatovi za to, jak hezky mu zase tahle show vyšla. Tradičně všichni nenávidí oběť , zatímco psychopat to má všechno pod palcem. Chladný, takže nevyčnívá. Nepodezřelý, takže ovečky mohou klidně spát.
Zdroje:
- Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS, 2018) – studie o echokomorách a polarizaci na sociálních sítích
- Pew Research Center – analýzy trendů toxické online komunikace
- Harvard Kennedy School (2021) – algoritmy a šíření nenávisti na Facebooku
- Sam Vaknin: Malignant Self-Love (2015) – narcistická porucha osobnosti
- Robin Stern: The Gaslight Effect (2007) – odborný popis gaslightingu
- Ramani Durvasula: Should I Stay or Should I Go? (2015) – narcismus a toxické vztahy
- Shannon Thomas: Healing from Hidden Abuse (2016) – sekundární viktimizace a role „flying monkeys“
- Nezastupitelná osobní zkušenost
