Histrionská porucha osobnosti patří mezi poruchy osobnosti vyznačující se dramatickým, emocionálním a teatrálním chováním. Je označována také jako hysterická psychopatie a její hlavní znaky zahrnují sklony k dramatizaci i banálních situací, povrchní a nestálou emoční reaktivitu, potřebu být středem pozornosti, manipulaci a snadnou ovlivnitelnost okolím.
Lidé s histrionskou poruchou osobnosti často projevují výrazné, herecky působící chování, což je původ názvu této poruchy (z latinského „histrio“ – herec). Typické jsou infantilnější projevy, potřeba citové pozornosti, výrazné vyjadřování emocí a nápadné oblékání, zvláště u žen, které chtějí být nejen přitažlivé, ale také středem pozornosti prostřednictvím svůdného vystupování. Tito jedinci mohou mít sníženou schopnost empatie, ale naopak působí přesvědčivě a jejich chování může být někdy účelové pro získání pozornosti či ovlivnění okolí.
Osoby s histrionskými rysy často potřebují časté ujišťování o své hodnotě a v situacích frustrace nebo odmítnutí mohou reagovat intenzivními emocemi, někdy i předstíráním záchvatů. Mají sklony k manipulaci a patří k nim i tendence k nepravdivým výpovědím, které slouží k udržení image nebo ochrany sebe sama. Přesto jsou schopni velké obětavosti, často motivované touhou po uznání a obdivu. Často vyhledávají vzrušení a dobrodružství, což se může projevovat i v proměnlivých vztazích nebo zájmu o nepříliš zdravé způsoby odreagování. U žen se může vyskytnout i sexuální dysfunkce, například anorgasmie.
V mezilidských vztazích bývají často emotivní a proměnliví. V náročných situacích mohou někdy prožít disociační stavy, jako je dočasná ztráta vzpomínek nebo útlum. Jejich chování je často zaměřené na získání pozornosti a emocionální reakce druhých, byť někdy může působit povrchně.
Histrionská porucha se diagnosticky liší od jiných poruch, například od narcistické, jejíž hlavní rys je grandiozita a touha po uznání na základě vlastní dokonalosti, zatímco histrionská porucha klade větší důraz na emotivní vztahy a výraznou teatrálnost. Od anankastické poruchy se liší tím, že jedinci s histrionskými rysy často vyhledávají změny a dobrodružství, kdežto anankastická porucha se vyznačuje spíše potřebou stability a kontroly.
Léčba histrionské poruchy je náročná zejména kvůli specifickým emocionálním projevům během terapie a vyžaduje zkušeného terapeuta, který umí pracovat s těmito aspekty. Psychoterapie je základním přístupem, zaměřeným na rozvoj lepšího porozumění vlastním emocím, zlepšení mezilidských vztahů a zvládání emocí. Používají se různé metody, včetně psychodynamické, kognitivně-behaviorální a podpůrné terapie, často také skupinové terapie. Medikace není primárně určena pro tuto poruchu, často však pomáhá zvládat přidružené obtíže, jako jsou deprese nebo úzkost. Jako doplněk se někdy využívají i relaxační techniky, například jóga nebo tai-chi, které pomáhají snížit impulzivitu a emoční přecitlivělost.
Vznik histrionské poruchy se považuje za výsledek vzájemného působení genetických predispozic, zkušeností z raného dětství, jako jsou zanedbávání či zneužívání, a vlivu prostředí. Porucha často přetrvává i do dospělosti a může komplikovat život jak postiženému, tak jeho blízkým. Jedná se o komplexní psychický stav charakterizovaný zvýšenou dramatizací, potřebou pozornosti a obtížemi v autentickém prožívání emocí i navazování vztahů, což může vést ke složitostem v osobním i společenském životě.
Zdroje:
- Poruchy osobnosti – WikiSkripta: https://www.wikiskripta.eu/w/Poruchy_osobnosti
- Histrionská porucha osobnosti – Stefajir.cz: https://www.stefajir.cz/histrionska-porucha-osobnosti
- Poruchy osobnosti – LF UPOL (PDF): https://www.lf.upol.cz/fileadmin/userdata/LF/hippokratuv_dum/obory/Psychiatrie/Poruchy_osobnosti.pdf
- Specifické poruchy osobnosti, část II. Diferenciální diagnostika a léčba (PDF): https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2005/02/11.pdf
