Možná vás překvapí, že anorexie není jen doménou dívek a žen. I muži totiž mohou propadnout tiché a velmi zákeřné poruše příjmu potravy. Vstupte s námi do světa, kde se za svalnatými pažemi a pečlivě voleným oblečením může skrývat hluboký vnitřní boj. Odhalíme, proč se o mužské anorexii téměř nemluví, jaké signály by vás měly znepokojit a jak můžete pomoci těm, kteří se v tomto boji ocitli sami.
Mnoho let se mentální anorexie považovala za problém, který se týká především žen. Přesto odborníci stále častěji upozorňují, že i muži nejsou vůči této nemoci imunní. Statistiky ukazují, že každý desátý pacient s anorexií je muž, a některé výzkumy dokonce zmiňují ještě vyšší čísla. Proč se o mužské anorexii mlčí? Odpověď najdeme v hluboce zakořeněných stereotypech. Společnost stále vnímá anorexii jako „ženskou záležitost“, což vede k tomu, že muži své potíže skrývají a často se stydí požádat o pomoc. Okolí navíc varovné signály u mužů přehlíží, protože s touto diagnózou u nich jednoduše nepočítá. Přitom mezi mladými lidmi se rozdíly mezi pohlavími stírají a anorexie ohrožuje i chlapce a mladé muže, pro které může mít devastující důsledky.
Jak anorexie u mužů vypadá? Na první pohled možná nepoznáte nic zvláštního. Muži často maskují úbytek váhy volným oblečením a místo snahy o štíhlost se zaměřují na budování svalů. Nadměrné cvičení, přísné diety nebo užívání doplňků stravy se stávají součástí každodenní rutiny. Mnozí z nich touží po dokonalé, svalnaté postavě, která má být ztělesněním síly a úspěchu. Anorexie se u mužů může rozvinout po stresující události, při depresích nebo pod tlakem ve sportovním prostředí, kde se klade důraz na nízkou váhu a výkon.
Jak se projevuje mužská anorexie?
Zatímco ženy bývají ovlivněny tlakem na štíhlost a krásu, muži čelí požadavkům na sílu, svalnatost a výkonnost. Snaží se naplnit představu o „dokonalém těle“, která je v médiích často prezentována jako jediná cesta k úspěchu a uznání. Osobní nejistota, perfekcionismus nebo potíže s identitou mohou tento tlak ještě prohloubit. Významnou roli hraje také rodinné prostředí – pokud se v rodině často řeší diety nebo vzhled, riziko vzniku poruchy příjmu potravy stoupá.
Zatímco ženy s anorexií často usilují o dosažení štíhlosti, muži daleko častěji touží po vyrýsované a svalnaté postavě. Nejde u nich primárně o minimalizaci váhy, ale spíš o docílení štíhlé, ale zároveň „definované“ muskulatury. To se může projevit nejen omezením jídla, ale také nadměrným cvičením, což je u mužů normativně přijímáno a někdy těžko rozlišitelné od zdravého sportování. Ženy trpící anorexií často vnímají svou normální či nízkou hmotnost jako nadváhu. Muži s podobnou diagnózou naopak při normální váze bývají přesvědčeni, že jsou příliš „malí“ nebo nedostatečně svalnatí. Právě tento typ tělesného dysmorfického prožívání souvisí s takzvanou bigorexií, kdy hlavním cílem není hubenost, ale nárůst svalové hmoty a „vysekaná“ postava. Projevuje se u nich častěji kompulzivní (nutkavé) cvičení než striktní hladovění typické pro ženy.
Výrazná je společenská stigmatizace a nízká míra rozpoznání – u mužů je anorexie dlouho přehlížena a zůstává často poddiagnostikována, protože typické znaky mohou vypadat jinak než u žen a bývají chápány spíš jako posedlost sportem či zdravým životním stylem. Může přitom docházet k snížení hladin testosteronu. Muži s poruchami příjmu potravy také častěji vykazují i zvýšené riziko depresí, užívání návykových látek nebo nadměrného pití alkoholu.
U anorexie tvoří muži zhruba deset procent všech případů, což sice nevypadá jako převaha, přesto jde o významné množství, které rozhodně nesmí uniknout pozornosti. U bulimie se podíl mužských pacientů pohybuje až kolem třiceti procent, což naznačuje, že tlak na výkon a tělesný vzhled se projevuje i v této podobě duševních potíží. Největší zastoupení mužů však najdeme mezi lidmi se záchvatovitým přejídáním – tam odborníci hovoří až o čtyřiceti procentech případů. Tato čísla ukazují, jak rozmanitě se mohou poruchy příjmu potravy u mužů projevovat, přičemž zdaleka nejde jen o touhu po štíhlosti, ale mnohem častěji také o řešení dlouhodobého stresu, vnitřního napětí nebo nespokojenosti s tělem. Tyto hodnoty přinášejí nový pohled na problematiku mužské duševní pohody a bourají zažité představy o anorexii a bulimii v perspektivě „ženských“ nemocí.
Zdroje:
- Šílová, V. „I muži mají poruchy příjmu potravy.“ Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2010.
- Macháčová, D. „Mentální anorexie u mužů.“ Diplomová práce, Masarykova univerzita, 2021.
- Krch, F. D. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada, 2004.
- HateFree.cz. „Muži si poruchy příjmu potravy nepřipouštějí.“
- LF1.cuni.cz. „Poruchy příjmu potravy v Čechách.“
- Seznam Zprávy. „Přibylo anorexie i přejídání. Po pandemii se ukázaly extrémy.“
- PsyON.cz. „Poruchy příjmu potravy – PSYON.“
- Adiktologie.cz. „Poruchy příjmu potravy. Příručka pro pomáhající profese.“
- Slavickova, J. „Sociální důsledky mentální anorexie a bulimie.“ Bakalářská práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2011.
- Univerzita Karlova. „Bakalářská práce o poruchách příjmu potravy.“